CARVINGOVÁ TECHNIKA LYŽOVÁNÍ
Období:
Rok cca 2000 (rozšíření carvingu mezi veřejnost) – současnost V 70. letech se začalo mluvit o carvingu mezi závodníky. Trvalo však dlouhých třicet let, než výrobci lyží dokázali vyvinout a nabídnout tzv. carvingové lyže pro širokou veřejnost.
Princip:
Carvingová technika spočívá v jízdě po hranách s aktivním využitím vnitřní i vnější lyže. Carvingové, nebo-li „vykrojené“ lyže umí díky svému tvaru a materiálům ze kterých jsou vyrobeny tzv. „sami zatáčet“. Je už pouze na lyžaři, aby lyže „postavil správně na hrany“ a ty jej pak sami vedli bezpečně do oblouku. Existují různé metodiky, jak na carvingových lyžích zatáčet. S využitím mnoha, často velmi zábavných cvičení, dokáží naučit lyžařští instruktoři zatáčet každého lyžaře.
Výzbroj:
Lyže:
-Délka = výška postavy -10 až -20 cm -Rádius R 7 – R 16 m -Moderní materiály vycházející ze zkušeností ze závodního lyžování -Hrany ocelové, popř. tepelným a chemickým zpracování obohacené o prvky titanu apod., zakomponované do konstrukce lyže.
POTŘEBNOST OBOU TECHNIK
Velmi důležité je si uvědomit, že nic není jen nové a staré. Každý zkušený instruktor lyžování Vám určitě řekne, že není možné umět lyžovat pouze Carving. Všichni se ocitneme v situaci, kdy je nezbytné ovládat i snožnou – smýkanou techniku a její modifikace. Žádný lyžař nedokáže jet čistě po hranách v hlubokém sněhu, ve zúžených místech se špatnými sněhovými podmínkami apod.. Carving zkrátka není všemocný! Carvingová technika je moderní, bezpečná a příjemná na učení a zdokonalování, není však jediná, kterou musí každý dobrý lyžař ovládat.
Carving
Nejedná se o něco nového, nebo jak si někteří myslí – o módní výstřelek, který nás za nedlouho opustí a přejde opět v něco jiného. Není tomu tak! Původ carvingu sahá až do 70-tých let 20. století, kdy se o carvingové technice začalo hovořit mezi závodníky. Trvalo však dlouhých třicet let, než výrobci lyží dokázali vyvinout a nabídnout tzv. carvingové lyže pro širokou veřejnost.
Co je to carving?
Carving je řezání oblouků po hranách lyží. Všichni známe obrázky z billboardů a časopisů, na kterých se borec řítí z kopce položený téměř celým tělem na sníh. Vypadá, že co nevidět spadne, ale ono nic. Ano, i takové techniky řadíme mezi carving. Jedná se však o extrémní formy provedení. Jedno je však jisté – vyobrazený borec jede po hranách a zůstávají za ním dvě ostré vyříznuté koleje jako stopy hran lyží. Carving = řezání / hranění (odvozeno z anglického jazyka)
Proč k tomu potřebuji carvingové lyže?
Carvingové lyže mají zvláštní geometrii – tzv. krojení, které umožňuje při správném zahranění lyží změnit směr jízdy a nasměrovat lyže do požadovaného oblouku. Jede-li lyžař po hranách, jede bez smyku – carvuje. Např. smyk na zledovatělém svahu znamená veliké nebezpečí. Vyjetí oblouku po hranách obou lyží je proto bezpečnější než tomu bylo u starých technik, kdy se pro vyjetí oblouku využívala maximálně hrana spodní lyže a plochy skluznic.Carving = bezpečí.
Jak se naučit carvovat?
V současné době je na trhu mnoho publikací o carvingové technice. Kromě nastudování teorie z těchto publikací je však rozhodně přínosné zaplatit si alespoň několik hodin výuky s kvalifikovaným lyžařským instruktorem. Carveři samouci na svahu většinu času zkouší různé postupy, jak lyže přesvědčit o tom, aby zatočily právě tam, kam oni chtějí. Pokukují při tom po skupinkách lyžařů, kteří jsou vedeni instruktorem. Technika se však nedá celá pouze odkoukat od kolemjedoucích lyžařů a proto se carver samouk nikdy nedozví, jaké dělá chyby a jeho zlepšování je tím velmi zpomaleno. Naopak několik lekcí z instruktorem dává lyžaři obrovské předpoklady k osvojení si techniky jízdy. Instruktor by měl odhalit chyby, poskytnout odborné rady a doporučit zdokonalovací cvičení vhodná a přiměřená věku, fyzické kondici a ambicím každého lyžaře.